Blog o české politice

Tak už i nejsilnější česká levicová strana má svého oficiálního předsedu. Ovšem naděje, že pod Sobotkovým praporem bude ČSSD něčím výrazně lepším než dříve, je malá. Spíše než mrštnou štiku připomíná nový předseda starého sumce, kterými česká politika zatuchla.

Už žádný Paroubek?

Sociální demokracii o víkendu osedlal Bohumil Sobotka. Hlavní požadavek, aby nový předseda nebyl jako Paroubek, je žalostně nedostatečný. Ano, Sobotka je zástupcem mladší garnitury sociálních demokratů (i když jeden velmi mladý sociální demokrat tu už byl a zárukou „něčeho lepšího“ určitě nebyl). Nepůsobí tak arogantně a pro politické soupeře bude teď možná snadnější nalézt s ČSSD kompromisní řeč. Svým vystupováním spíše uspává, než že by probouzel emoce. Bohužel se ale zdá být pryč doba, kdy byl Sobotka coby ministr financí schopen se obklopit výraznými osobnostmi a intelektuály. To jsou nemnohé odlišnosti od Jiřího Paroubka, který už je dnes – za trest – jen pouhým poslancem.

Pak jsou tu ale velká ALE. Politické kultuře a bájné morální sebezodpovědnosti Sobotka rozhodně nenapomůže. Stačí vzpomenout na jeho nákup bytuz poslaneckých náhrad. Kdyby se Sobotka alespoň zastyděl. Jemu to ale přišlo jako standardní postup, se kterým se prý setkáme u většiny jeho kolegů. A tak nehrozí, že by Sobotka měl být symbolem nové nepapalášské ČSSD.

Tudy CESTA nevede

Časopis Respekt nedávno přinesl informace o vznikajícím levicovém think-tanku CESTA. Právě hlubší spolupráce s levicově smýšlejícími intelektuály (i když naslouchat odborníkům a intelektuálům neumí pořádně ani vládní strany – viz příklad NERVu) by pro ČSSD mohla být návodem, jak se více přiblížit mladým lidem a zbavit se populistické nálepky. Proč třeba větší důraz na tuto důležitou proměnu nebyl u hlavních kandidátů na předsedu slyšet?

Sociální demokracie staví své volební úspěchy na boření a nekonstruktivní kritice. Třicetikorunové poplatky stačily sociálním demokratům k drtivé výhře v krajských a senátních volbách v roce 2008. Že by ale vzešly nějaké návrhy ke změnám ve zdravotnictví? Proč by. Příště bude zřejmě stačit natřít billboardy s obrázky hladovějících lidí a prázdných regálů v knihkupectvích.  

Fetiš předčasných voleb

Aby toho nebylo málo, na začátku března přišel Sobotka s velmi mazanou představou. Prohlásil, že by rád, aby v příštím roce proběhly předčasné volby. To by byl zase jednou supervolební rok, že? Kraje, senát, prezident a poslanecká sněmovna. Sobotka snad předpokládá, že lidé mají ještě dostatek trpělivosti a chuti sledovat případnou další politickou džungli (ne, že by to teď bylo o tolik lepší, ale přeci jenom…). Takže další předčasný pád vlády, vytvoření nového úřednického kabinetu a nakonec předčasné volby. Plus další nechutná volební kampaň.

Dokázal by si Sobotka představit, s kým by vytvořil vládu? S lidovci a zelenými? Vždyť není vůbec jisté, zda by se do Sněmovny dostali a kdyby ano, měli by vůbec dostatek poslanců na vytvoření vlády? Sobotka proto vzbuzuje dojem nezodpovědnosti, podobně jako Jiří Paroubek, který v roce 2009 svrhl Topolánkovu vládu, aniž by měl plán B.

Česká politika by potřebovala vyrovnat obě části politického spektra. Tak, aby docházelo k soutěži politických koncepcí a návrhů, jak řídit tuto zem. A ne, aby jedna strana tahala za reformní konec a druhá jen čekala na okamžik, kdy ji podkopne nohy, aniž by sama s něčím konstruktivním přišla. Ale kdoví, třeba vláda vydrží až do roku 2014, za dva roky bude Bohumil Sobotka na plánovaném volebním sjezdu ČSSD vyměněn a všechno bude ještě jinak.