Blog o české politice

Jak nazvat dnešní českou vládu? Rozpočtově odpovědnou? Reformní? Nebo ještě jinak – protikorupční? Nečasův tým v jeho jízdě cosi brzdí a břinká na nervy naši ne nekonečné trpělivosti…

Nouzové volání 118

118 poslanců vládní koalice – je to síla nebo slabost Nečasovy vlády? Na první pohled se programově podobné strany po volbách rozjížděly ve velkém stylu. Nečas, Schwarzenberg a John slibovali spanilou jízdu. Jenomže se to začalo zadrhávat takovým způsobem, že dnes není vůbec jisté, jak dlouho ještě vláda vydrží. Bude to znít paradoxně, ale problém dost možná spočívá ve zmiňované podobnosti vládních stran. Každá z nich bojuje o své místo pod sluncem, což vzhledem k nepopulárním reformám není dobrá situace. ODS se s TOP09 přetahují o lídra pravice. Věci veřejné postupně ztrácejí levicové voliče a budou se snažit uchytit někde ve středu pole. Na jejich místo se ale znovu tlačí lidovci a k Zeleným by se mohli navrátit voliči, kteří snad ještě věří na ducha čisté a transparentní politiky. Takže místo toho, aby vládní strany plně investovaly svůj čas a inspiraci do tvorby reforem a snažily se proměnit zatuchlé politické klima, plýtvají místo toho energii jen na to, aby se vůbec udržely u vesla. To je pak začarovaný kruh, protože každý na každého něco ví a jedna kauza odpálí jinou kauzu. Jakákoliv koncepce se v tomto prostředí lehce ztratí.

Kdo je tady vedoucí?

Vládě chybí tahoun a jasný lídr. V minulosti byla v každé vládě strana, která bila na buben. Kdo je ale dneska hlavní postavou koalice? Nečas? Kalousek? Bárta? Nezapomínejme na Klause. Nikdo přesně neví, kdo s kým hraje za jaký tým. Bohužel je vláda a ministerstva prosáknuta lidmi, kteří za sebou často táhnou kouli nechvalných minulých let. Jako zlý sen pak působí kroky ministrů, když si na svá pracoviště zvou odborníky Blažka, Bartáka či Bátoru. Nebylo by na dopravě ještě něco pro Béma? Má zkušenosti a jméno, navíc s kolegou Blažkem umějí tunely.

Podivný styl

Jak se nám proměnila politická kultura? Slušně řečeno, málo. Nepatrně ubylo hrubého a hulvátského stylu a poslanci si nad svá očekávání snížili omylem platy. To ano, ale papalášství – tomu dál kvete pšenka. I ve straně, která je už od voleb na dinosauřím honu. Proč ale smutnit, pro někoho je to dobrý signál. Takoví majitelé kanceláří ve větších městech se mohou na mecenáše z Malé Strany velmi těšit. V příštích volbách by možná nebylo od věci chtít po kandidátech (a jejich asistentech) elementární schopnost vyhledávat na internetu. Třeba by nás pak takový poslanec Mgr. Bc. Sklenák nepotřeboval k tomu, abychom mu hledali levnější kancelář.

Třeba bude líp

Proč ale házet flintu do žita. Vláda ještě neměla dostatek času, aby dokázala, co umí, resp. jestli něco umí. I přes ulitý start bude mít mnoho příležitostí, jak dokázat, že na to má. Reformy důchodů, školství, zdravotnictví, zákon o veřejných zakázkách, o státní službě – zkrátka v každém rezortu něco. To nejdůležitější však nemá paragrafovou podobu – důvěra v politiky a pocit, že ten, komu dáme hlas, bude pro voliče skutečně něco dělat. Zejména poslední přání zní skoro až pohádkově. Osobně tomu přes notnou dávku skepse stále ještě věřím. Kde jinde totiž brát? V současné parlamentní opozici těžko. Vláda si ale musí pospíšit, protože má před sebou ojedinělý rok a půl bez voleb. V příštím roce přijdou krajské a senátní volby, poté prezident. Pak už bude zbývat přibližně rok a půl do nových sněmovních voleb a volební kampaně. A to zpravidla nebývá ideálním obdobím pro harmonickou spolupráci…